Výstava Krisztiny Bilák, Anny Hoóz a Zsófie Jauernik je založena na vizuálním dialogu, v němž komunikují s uměleckými díly, texty a obrazy všeho druhu. Tato reaktivní forma spolupráce zahrnuje nespočet produktivních nedorozumění, která se stávají vlastní koncepci výstavy. Vystavená díla se zamýšlejí nad průběhem naší interpretace toho, co vidíme, vizualizujeme, a co slyšíme. Umělci používají nejrůznější diagramy a návody, aby návštěvníkům pomohli tyto procesy pochopit, v některých případech tak ale činí zavádějícím způsobem.