Tématem tradičního symposia Pod vlivem literatury, které již pátým rokem pořádá kulturní čtrnáctideník A2, bude Adaptace a reflexe historie v současné české literatuře a kultuře. Často se píše o tom, že středoevropská kultura je stigmatizována dějinami – platí tato charakteristika i dvě desetiletí po „návratu do Evropy“? Pokud ano, jak se obraz dějin vytváří a pod jeho jhem vzpomíná? Nutí „dějinné trauma malých národu“ k (ne)vědomému zapomínání, destrukci paměti a fikcionalizaci historie?

Literární témata a souvislosti se pokusíme nahlédnout v intermediálních kontextech. Dvoudenní setkání v čistě neformálních duchu bude probíhat ve dvou tematických blocích.

Středa  25.11.  18:00  Adaptace autenticity a experimenty s realitou

Ve středu 25/11 se zaměříme na adaptace autenticity a experimenty s realitou. Primárním zdrojem historického poznání bývají textové stopy, zápisy, a protokoly. Co se však s povahou těchto dokumentů stane, promění-li se v rámci umělecké tvorby – v níž se nutně stírá rozdíl mezi zázname a inscenací – v non-fikční narativy: v dokumentární filmy, romány, divadelní představení? Jak (ne)ostré jsou hranice mezi fikcí a realitou nahlíženou v rámci vyprávění a jak podobu „dokumentárnosti“ ovlivňují rozdíly mezi literaturou, filmem a divadlem? V čem spočívá a o čem svědčí stále se zvyšující popularita dokumentárních žánrů? Proč jsme tak posedlí autenticitou i v případě, že na sebe bere podobu iluzivních obrazů?

 Čtvrtek 26.11.  17:30  Adaptace vzpomínání, fenomén ostalgie a retra.

Ve čtvrtek 26/11 upřeme pozornost na adaptaci vzpomínání, fenomén ostalgie a retra. Vrátíme se tedy mimojiné k oblíbeným devadesátkám. Léta, kdy – přinejmenším v našich vzpomínkách – ulice rozkvétaly vínovými saky a libeňskými parky se potulovali medvědi napájení českou sodou. Doba zachycená na filmech z poslední dekády minulého století má však o poznání jinou tvář: v tehdejších žánrových filmech vystupují coby nové a negativní symboly doby sex, násilí a reklama a deziluze proniká i do tehdejších autorských debutů, které si kvůli bezradnosti svých hrdinů i zápletek vysloužily nálepku „chcípáckých filmů“. Co tento příkrý rozdíl mezi dvěma audiovizuálními obrysy devadesátek a současným retrotrendem, který devadesátá léta prezentuje spíš v slastně zasněném kontextu ostalgických návratů k době normalizace, vypovídá o charakteru naší paměti? A vybírá-li si česká paměť především laskavé a fotogenické vzpomínky – lze totéž říct i o slovenské zkušenosti s mnohem dramatičtějším průběhem devadesátých let?

Pořádá A2 ve spolupráci s tranzitdisplay.