Kapka pigmentu zčeří stojatou hladinu, rýha rozsekne hladkou plochu, pohybující se vlny formují strukturu písku do titerných dun, prach usedá na mramorové povrchy majestátních materiálů pastelových barev, vandalové z doby budoucí narušují celistvost klasické kultury, horký vzduch rozvibruje naše vidění, houževnaté květiny si vždy najdou cestu betonem, klikaté cestičky tuhnou ve vyhaslé lávě, mořské lastury jsou vyplaveny spolu s železným odpadem, rybáři na pláži nacházejí voňavý ambergris.

  

Odstraňovali jsme postupně jednotlivé vrstvy, až začaly prosvítat jednotlivé nátěry. Barvy některých z nich byly lehce pozměněny vlivem sedimentu, na jiných se tvořily drobné krápníky. Několik rovin bylo tak silně spojených, že jsme je od sebe už nedokázali oddělit, a staly se tak neviditelnými. Pod těmi posledními jsme už spatřili úlomky nosičů temporálních nánosů, abychom je potom vytáhli pod umělé zářiče a vystavili na odiv. Bylo zřejmé, že se zastavily uprostřed vlastního vývoje – jejich součástky byly ztuhlé v časovém mrazu. Místy se na jejich povrchu usadily sedimentární horniny, vzniklé z koster, lithné soli a prachu. Všimli jsme si několika rozpínajících se otvorů, ze kterých se nadcházející (re)produktivní části měly teprve projevit. Geologické nánosy spočívaly na kamenech, ze kterých civilizace v budoucnu vytvoří sloupy s ozdobnými hlavicemi, aby se po jejich rozpadu z tohoto materiálu vytvořila naplaveninová pěna. V nepostihnutelném trvání geologického času se na moment mihla lidská postava, formovaná svými klasifikujícími řády, aby vstoupila do chemických procesů vzniku a zániku. Za nehty nám zůstal jemný prášek.

  

Natalia Domínguez Rangel je kolumbijsko-nizozemská vizuální umělkyně a hudební skladatelka, která v současnosti žije a pracuje ve Vídni a Amsterdamu. Nataliina praxe zahrnuje tvorbu soch, instalací a performancí, její práce se zabývá prolínáním zvuku a sochařství vytvářející imerzivní setkání.

  

Filip Rybkowski je polský umělec, který ve své praxi využívá kritický akt rekonstrukce spojený s reflexí politické povahy gesta restaurování, konzervace a ochrany. Jeho díla překračují tradiční hranice malby a vstupují na pole mozaiky, objet trouvé a instalace. Rybkowski kombinuje poetiku fragmentu, originální artefakty s rekonstrukcemi a malbami.

  

Stanislav Zábrodský studoval v ateliéru Intermédií na Akademii výtvarných umění v Praze a v sochařském ateliéru indonéské ISI Yogyakarta. Ve své současné umělecké praxi se zaměřuje na práci s kompozitními materiály, které používá jako syntetické simulace časově rozprostřených geologických procesů. Objekty s touto perspektivou představují posun v čase a snaží se v nás probudit vědomí, že žijeme v budoucích geologických vrstvách a útvarech.

  

kurátorky: Agáta Hošnová & Karolína Voleská