Otevřená diskuse, během níž se všichni přítomní budou moci zapojit do debaty a pomoci nám tak odpovědět na otázku, jakou roli zastává umění v době ekologicko-sociální krize. 

 

Hosté:

 

Karina Kottová – kurátorka a teoretička současného umění, ředitelka Společnosti Jindřicha Chalupeckého

 

Jan Zálešák – kurátor, kritik, vedoucí katedry teorie a dějin umění na Fakultě výtvarných umění VUT v Brně

 

Pojetí letošní Ceny Jindřicha Chalupeckého pokládá umělecké scéně naprosto zásadní otázku, jak si umění stojí v ekologicko-sociální krizi. Kurátorsko-architektonické pojetí letošní přehlídky finalistek a finalistů CJCH tématizuje její uhlíkovou stopu a využívání energie z obnovitelných zdrojů. V praxi tak rozvíjí aktuální otázky ekologické udržitelnosti výstavního provozu a chování kulturních institucí ve stavu klimatické nouze. Text výstavy sám sebekriticky zmiňuje úskalí vyznění takového gesta a zasazuje ho do kontextu postupné snahy o komplexnější změnu fungování CJCH. 

 

Proto bychom se rádi společně zamysleli, jakými dalšími prostředky mohou umění a umělecké instituce přispět k celospolečenské debatě o řešení environmentální krize. Stačí krizi tématizovat a zobrazovat? Jak předejít normalizaci krize, kdy se ustálí měkké ústupky a depolitizuje se umělecká scéna? Je vůbec princip soutěže jako takový slučitelný s deklarovanými ekofeministickými východisky? 

 

Chceme uvažovat nad tím, kdy je dobré postupnými kroky opravovat a tím pomáhat legitimizovat ekologicky neuvědomělé instituce a postupy a kdy je naopak lepší je zcela opustit ve prospěch těch uvědomělých. Umíme si vůbec představit radikální redukci programu nebo opuštění formátu tradiční výstavy? 

 

Přejeme si, aby snaha, kterou tým CJCH projevil, nezapadla jako pouhá formalita, aby diskuze na toto téma rezonovala v umělecké sféře i mimo ni a zůstala platná a vitální.