Jako tvůrčí tandem se Věra Lukášová a Markéta Lisá setkávají na společném výstavním projektu vůbec poprvé. Výsledek této spolupráce propojuje specifika jejich samostatné umělecké tvorby, která se v případě Věry Lukášové vztahuje k široce pojatému médiu filmu, v případě Markéty Lisé k literatuře, textu a hudbě. Společná je jim zvláštní kombinace citlivosti, neokázalosti a subtilnosti.

   

Zájem o film, animaci nebo VJ-ing se stal jedním z určujících znaků identity první generace studentů a studentek brněnské FaVU a dokázal ji zřetelně vymezit vůči dalším trendům dominujícím umělecké scéně. Filip Cenek a.k.a. Věra Lukášová pak oproti většině členů této „filmové avantgardy nultých let“ u média pohyblivého obrazu setrval. Od různých forem re-editů klasického filmu a zásahů do digitálního obrazu se posunul k velmi specifické poetice vyznačující se filmovým vyprávěním za použití „raně-filmových“ prostředků, jako jsou monochromatický obraz, titulkování, absence zvuku v záznamu či nezájem o digitalitu a high-tech. A zvuková stopa Markéty Lisé posouvá jeho vizuální jazyk a poetiku k novému experimentu.

   

Analyticky je možné výstavu Druhý pohled nahlížet i jako určitý sémiotický model, testující průniky dvou odlišných znakových systémů. Důležité nejsou znaky samy, ale jejich vztahy a uspořádání. Racionální systém vyvažuje metaforičnost textů i obrazů, které nás navádí jenom do poloviny jejich významu. Důležité jsou zde i okamžiky absence, chybění a zámlky, které v nás aktivují náš vlastní smysl pro přirozené doplnění celku. Výstava prozkoumává časovou dimenzi filmu skrze setrvávání nebo i nehybnost obrazů. Vznikající napětí může být poutavé, stejně jako iritující. Ocitáme se někde na mediálně neurčitém pomezí experimentálního filmu, vizuálního umění, hudby a literatury. Je to nekonečné území, které se nabízí těm, kdo do něj vkročí, aby jej znovu a znovu prozkoumávali. 

  

kurátorky: Ivana Hrončeková, Marika Kupková