Výstava The Most Cultivated Public Toilet představuje polemiku o fluiditě rolí umělce*umělkyně a kurátora*kurátorky. Autorky se v tomto kontextu zamýšlí nad vlastní pozicí, přičemž svá díla vsazují do spekulativního prostředí kurátorské kanceláře. Prostor vnímají stejně seriózně jako groteskně, stejně imaginativně jako přítomně. Ve svých dílech využívají zejména objektovou tvorbu a práci s textem. Autorky se nesnaží vyhýbat skutečnosti, když se rozhodly kurátorovat vlastní výstavu, naopak, snaží se mapovat východiska vzájemné tvorby a k celé věci referovat. Prostor kanceláře je naznačen jen v půdorysech a autorky pracují s představou, že jejich díla jsou někde zapomenuta. V instituci, ve sklepě nebo ve white-cube, kde se mění jejich význam.

  

Obě umělkyně charakterizuje minimalistický, monochromní přístup a poetická estetika. Magdalena Šimurdová přináší svou aktuální objektovou tvorbu. Pracuje s molitanem, který se většinou využívá jen jako výplňový materiál, a dává jeho syrovost do popředí. Měkká těla svých objektů i prostor jako takový vyplňuje jemnými cínovými aplikacemi. Práce Viktórie Citrákové vychází z jejího dlouhodobého zájmu o vizuální poezii a poetický automatismus. Vytváří sérii typografických abstraktů – slova nečitelně vyrývá do barvy a následně obtiskuje na různé materiály. Název výstavy odkazuje k jednomu z telefonátů autorek, během nějž Magdalena řekla Viktórii, že galerie jsou ty nejkulturnější veřejné záchodky.

  

Výstava je realizována na základě open callu VýTěr 2023.