Výstava představuje převážně kresby, které nejsou v díle Zdeny Fibichové pouze doplňkem k sochařské tvorbě. Fibichová vnímala kresbu jako samostatnou disciplínu, která pro ní byla stejně důležitá jako sochařství. Řadu maloformátových i velkoformátových kreseb doplňují keramické reliéfy i větší sochařské objekty, vystaveno je také několik grafických prací.

  

“Kreslím, protože miluji papír a tužky. Když mě popadne kreslení, nejraději bych si udělala ateliér v papírnictví. Kresba je pro mne živelnou potřebou, samostatnou disciplínou a tvořením jako takovým. Některé kresby vznikají zároveň se sochou, na které pracuji, mají stejnou atmosféru. Jsou předzvěstí mé práce, která možná bude – možná hned, možná někdy, taky nikdy.”

  

Zdena Fibichová (1933–1991) v letech 1948–1952 studovala na vyšší škole bytového průmyslu a v letech 1952–1957 na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v ateliéru prof. Josefa Wagnera. V roce 1955 se provdala za sochaře Vladimíra Preclíka. Od roku 1959 byla členkou tvůrčí skupiny Trasa. V roce 1965 odjela na stipendijní pobyt M. Károlyi Foundation ve Vence ve Francii. V letech 1966 a 1967 se zúčastnila mezinárodního sochařského sympozia v Hořicích. Na 35. Bienále umění v Benátkách v roce 1970 vystavovala společně s J. Kolářem, J. Johnem a K. Malichem.