kurátorka: Pavlína Morganová

Jediná akce Lumíra Hladíka, která je v českém prostředí známá, je Moře v zrcadle z roku 1980. Napsal o ní Petr Rezek v kultovní knize Tělo, věc a skutečnost v současném umění, kterou v roce 1982 vydala Jazzová sekce. Lumír Hladík však akcí udělal v 70. letech a těsně před svou emigrací v roce 1981 dvě desítky. Výstava ve SVITu je jejich první veřejná prezentace v České republice. Budou na ní prezentovány nejen dobové fotografie, ale i několik filmů ze 70. let zachycujících Hladíkovy akce. V souvislosti s výstavou také vychází souhrnná monografie Hladíkova díla, kterou připravila spolu s autorem Pavlína Morganová.

A proč vystavuje Lumír Hladík s Jiřím Kovandou? Protože je pojí dávné přátelství, které nerozdělilo ani 35 let ani 7000 kilometrů. Při přípravě tohoto projektu se například zjistilo, že Kovandovi v obýváku visí Hladíkům monochromní obraz hned vedle dokumentace jeho vlastní akce Bez názvu (Staroměstské náměstí, 23. ledna 1978), na níž Hladíka můžeme zahlédnout mezi překvapenými diváky, od nichž Kovanda místo nějaké zajímavé performance prostě utekl. A aby toho nebylo málo, Hladík měl zase celá léta v obýváku pověšenou Kovandovu dokumentaci akce Čekám, až mi někdo zavolá (1976). Toto nejsou jediné dvě spojnice jejich tvorby. Je to především intenzivní vzájemná komunikace a participace v raném období. Od poloviny 70. let se vzájemně účastnili svých akcí, ať už jako diváci nebo pomocníci. Hladíkův odchod do Kanady přerušil to, na co se dnes ve SVITu pokoušíme navázat. Výstava je pokusem zařadit Hladíkovu v Čechách takřka neznámou tvorbu znovu do souvislostí českého akčního umění. Konfrontace s dnes už proslaveným raným dílem Jiřího Kovandy je pokusem ukázat, že akční umění v 70. letech vznikalo v rámci kolektivního i individuálního setkávání, ve specifické komunitě, která svými postoji nabourávala normalizační tíseň. Pro fanoušky a znalce Kovandova díla chystáme ovšem také překvapení, protože na výstavě budou k vidění některé dosud nepublikované fotografie z autorova archivu.