Společná výstava umělců Otto Zitka (narozen 1959, žije ve Vídni) a Pavla Hayeka (narozen 1959, žije v Brně), iniciovaná ještě brněnským galeristou Karlem Tutschem, představí dvě odlišné, ale vzájemně se doplňující umělecké pozice. Jejich spojení není ani tak výrazem předrepublikového demografického vztahu Brna k Vídni, Hayek pozval Zitka z důvodu tvůrčí spřízněnosti (Otto Zitko ostatně není českému prostředí znám jen realizacemi vně jeho hranic, vystavoval například v Rakouském kulturním fóru v Praze nebo právě v galerii Karla Tutsche Na bidýlku v Brně). Kompozice Hayekových obrazů jsou kompozicemi jen do stejné míry, jako je Zitkovo gesto pravým gestem. Barbara Steiner v této souvislosti hovoří o Zitkově komponovaném gestu a Jiří Valoch o Hayekových obrazech bez kompozice – strukturách sui generis. Strukturální východisko je onou velkou souvislostí mezi oběma uměleckými přístupy, mezi Zitkovou nekonečnou čarou obrůstající obrazy a vnitřní zdi Domu umění a půdorysně konkrétními Hayekovými strukturami, které „se samy“ staví do pozice demokraticky uspořádaných forem a nehierarchie dekoru.