Diváci bez uměleckého díla – performance v Panorama Hotelu Praha

Performativní instalace Isabely Grosseové a Jespera Alvaera probíhá každou středu (18–20 h), sobotu a neděli (14–18 h) v Panorama Hotel Prague a je součástí rozsáhlého projektu, který umělci vytvořili v rámci výstavy ‘Pojď blíž: Bienále Ve věci umění / Matter of Art 2020’. Intimní živá instalace je přístupná zdarma a je určená pro omezený počet divaček / diváků (max. 3 osoby v cyklech po 30 min). 

BIENÁLE VE VĚCI UMĚNÍ / MATTER OF ART

Pojď blíž / Come Closer

22. 7. – 15. 11. 2020

Různá místa / Various locations → https://matterof.art/visit 

www.matterof.art | www.instagram.com/matterofart | www.facebook.com/biennalematterofart  

Alvaer s Grosseovou pro výstavu Pojď blíž vytvořili nový projekt pramenící ze zaujetí skleněnou sochou Květ (1982) Jaroslavy Brychtové a Stanislava Libenského, která vznikla jako zakázka pro veřejný prostor na Budějovickém náměstí v Praze. Tato socha byla poškozena a z náměstí během devadesátých let kamsi zmizela. Autoři na základě inzerátu, plakátového billboardu ad. našli pamětníky, kteří si sochu pamatují. Na setkáních s nimi je požádali o sdílení vzpomínek spojených s místem a skleněnou sochou. Během toho pamětníci napůl vědomě vytvoří fyzickou stopu na měděných destičkách, jež autoři použijí jako materiál pro výrobu měděné repliky ztracené sochy.

Jesper Alvaer a Isabela Grosseová je pár umělců česko-norského původu. Ve své práci dlouhodobě uvažují nad tím, jaké vlastnosti (instituce, aura, originalita) odlišují umělecké předměty od neuměleckých a v čem se liší pravidla jednání umělce od těch, jež jsou vlastní divákům. Výtvarné artefakty nepovažují za finální cíl práce, ale jsou pro ně záminkou pro tvorbu situací, během kterých originalita diváckého zážitku nahrazuje tradiční originalitu uměleckého díla. Prostor galerie se v jejich scénářích mění z místa, kde umělecké dílo slouží k estetickému vnímání, v místo, kde konkrétní schopnosti diváků jsou za asistence umělců uvedeny do činnosti vyúsťující v realizaci „věci“, díla nebo příběhu a tento výsledek tak de facto nahradí umělecký artefakt. Na výstavě Způsobilost v galerii Fotograf (2015) například nebyl vystaven žádný umělecký exponát. Výchozí impuls byla kresba ruky, již si každý divák sám nakreslil. Po vyslechnutí audio nahrávky diváci absolvovali seanci s koučem, který za pomocí kresby i zážitku z poslechu přivedl návštěvníka k vlastnímu vyprávění o tom, co na výstavě zažil.