Pražská galerie českého skla již druhým rokem pořádá pravidelná setkání Glass Exellence ve sklářském umění – celoroční program výstav spojených s vernisáží a debatou se sklářskými tvůrci. V prostorách bývalého mlýna na sóju, který byl zrekonstruován na moderní loft, se může veřejnost každé poslední úterý v měsíci seznamovat s díly mladých či zkušených sklářských umělců.
Dne 29. října 2013 od 18h proběhne vernisáž a debata s polskou sklářkou Agnieszkou Leśniak-Banasiak, která se účastnila vůbec prvního ročníku mezinárodní sklářské výstavy Stanislav Libenský Award v roce 2009.
Agnieszka Leśniak-Banasiak (*1978) absolvovala v r. 2004 fakultu skla a keramiky na Akademii umění a designu ve Vratislavi. V letech 2002-2003 dostala stipendium na Accademia di Belle Arti v Miláně. Mezi 2004-2008 pracovala jako designérka pro sklárnu specializující se na sodíkové užitkové sklo Krosno a pro největšího výrobce křišťálové skla v Polsku – sklárnu Violetta Crystal.
Od r. 2006 pracuje na Akademii ve Vratislavi jako asistent v ateliéru design skla a věnuje se doktorandskému studiu. Je členkou Akademie mladých badatelů a umělců ve Vratislavi, a také členem programové rady skla Heritage Centre v Krosno. Její práce jsou zastoupeny ve sbírkách muzeí skla v Polsku a v soukromých sbírkách v Polsku i v zahraničí. Zúčastnila se řady sólových a kolektivních výstav v Polsku, Německu, Dánsku či Nizozemí.
„Ve své práci se inspiruji architekturou. Pracuji s tématem stupňování napětí a kontrastu. Každá linie, stejně jako úhel, zkosení, perspektiva či směr mají svůj vlastní význam. Kombinace barev, průhlednost a světlo definuje materiálnost a ne-materiálnost okolního světa,“ takto svou tvorbu hodnotí autorka, jež vytváří geometrické skleněné plastiky s prvky linearismu.
Výstava Line in Space je výsledkem nepřetržitého procesu hledání ideální prostorové formy, který je právě výchozím bodem linie. Skleněné plastiky, připomínající architektonická, monumentální díla jsou ostře vymezená v prostoru a přesto mají materiální přesah. Ve své umělecké praxi se snaží Leśniak-Banasiak dosáhnout určitého řádu, který je ideální pro čistotu linií a lehkost formy. Kombinace kontrastu – nehmotná transparentnost a barva materiálu skla je základem pro její tvorbu objektů. Snaží se tak zvizualizovat své objekty v “geo-metrickém” pojetí. “Geo” se rozumí země, hmota, a “metrie” je rozměr, prostornost. Autorka vytváří objekty, které v divákově vnímání neexistují a je tak architektem stávajícího prostoru.