Jan Kotěra učil na UMPRUM v letech 1898–1910 a předával zde své zkušenosti nejen nabyté během studia na Akademii výtvarných umění ve Vídni ve škole Otto Wagnera, ale postupem času i ze své vlastní praxe. Stal se tak zásadní posilou v prosazování „nového ducha“ a jeho příchod je v historii školy jednomyslně hodnocen jako start nové vývojové etapy. Vychoval novou generaci mladých pokrokových architektů, z nichž můžeme jmenovat Josefa Gočára, Otakara Novotného, Jaroslava Rösslera, Adolfa Foehra, Viléma Kvasničku, Jana Zázvorku nebo Emanuela Pelanta.

  

Kotěrovou hlavní zásluhou bylo programové prosazování nového slohu a zdůraznění racionalistických konstruktivních principů. Zároveň „hlásal, že nejdůležitější je ve vztahu k žákům potlačit autoritativní názor pedagoga a odhalit v žácích jejich vlastní ryzí individualitu, která umožňuje nalézt vlastní cestu k architektonické práci. Žák tak neopakuje naučené vzory a motivy, nýbrž podrobným studiem dějin architektury a jejích konstrukcí hledá soudobý způsob architektonického vyjádření“, vysvětluje Kotěrův pokrokový přístup kurátor Josef Holeček. 


  

Výstava Jan Kotěra a jeho žáci na Umělecko-průmyslové škole se pokouší provést kritickou sondu do Kotěrova způsobu výuky i skutečných výsledků školních prací: ukazuje tak nejen již dříve publikované práce studentů, ale též některé dosud archivně neprozkoumané výkresy, dosud uložené v Národním technickém muzeu. Ty můžeme brát jako jednu z výpovědí, jaká zadání byla žákům skutečně ukládána. Školní práce jsou doplněny medailonky samotných architektů a ukázkami jejich pozdějších prací.

  

Do atmosféry ateliéru vtahuje i architektonické zpracování výstavy, které se snaží připomenout místo, kde studenti pracovali. Na dobové nástěnky odkazuje po obvodu sálu jednoduchá instalace studentských skic a medailonků Kotěrových absolventů. Rýsovací stoly nahradila expozice s ukázkami dobové literatury, která hrála významnou roli ve výuce i tvorbě žáků.