Julius Reichel – Who – What – Why – Cry / NTF Boost Hipe – Global Zero Trust – 6G Netting Power Future – DEFI Boom – To The Moon – Global Hero — 3G Netting Owner Ower – Bull Market Run Fun – StarLink – 10 000 % – CO2 – Black Market Hype – Mars Attack Drive – Blue Dragon Fly – Please Burn Your Nike – DNA – Whyte Horse – Death Earth – End Of Time – Contra All – Sutech –

Za stávajících opatření bude výstava prozatím přístupná po domluvě přes email katerina@karpuchina.gallery nebo telefonicky na +420 777 576 077. Těšíme se na každého z vás!

Nový projekt Julia Reichela jako obvykle uvozuje asociacemi nadupaný název – z jedné strany otevřený fenoménem nezaměnitelného digitálního dokumentu NTF, který v poslední době arogantně válcuje umělecký trh, z druhé přibržděný jménem egyptského boha pouště, bouře, války, temnoty a pána chaosu. Mezi tím akceleruje volný proud headlinů, které ve dne v noci ostřelují mozek z první linie virtuální fronty. Tak jako trip se vpíjejí do podvědomí, aby pak zpětně nasákly do obrazů. Zakódované jsou pomocí multiplikace, řádkování, znakovosti a dalších principů svázaných s písmem. Právě ono název i oba vizuální cykly spojuje, a je jedno, jestli jsou jeho základem grafémy, nebo je obrázkové či uzlové.

V pravém slova smyslu ‘práce’ vznikaly od loňského rozvolněného léta, přes zdecimovaný podzim do dneška. První série navazuje na textilní směr Reichelovy tvorby. Rozřezané svetry a džíny vplétané do ručně vytvořené osnovy z větví jsou zbavené zásahů barvami. Je to absolutní příklad do extrému vyhnané recyklace, která ho – stejně jako proces vzniku a nerespektování hranic závěsného obrazu – vždycky přitahovala. Postinternetové „tapiserie“ se cyberpunkovým nádechem doplňují malované „tapety“ založené na drobnopisných obrysových repeticích ve stylu osmibitové grafiky. Kombinace obrázkových a textových memů se vzájemně doplňují, prostupují i překrývají, takže někdy vytvářejí op-artový efekt. Dohromady vytvářejí narativ na způsob multitaskingu, ve kterém nejde o precizní tím méně korektní předávání obsahu. Je to spíš zhuštěný vizuální šum připomínající rozzrněnou obrazovku televize, která skrze množství nepostřehnutelných informací víc zastírá než ukazuje a je tak dost dobře možná tím nejpřesnějším obrazem doby. 

– Radek Wohlmuth

Julius Reichel (*1981) je absolventem pražské UMPRUM v ateliéru Jiřího Davida, prochází intenzivním průzkumem měnícího se vizuálního kódu pro nalezení obrazové matrice, které budou fungovat v reálném i budoucím čase. Julius je intermediálním umělcem, který programově zpochybňuje médium závěsného obrazu. Po tom, co smazal hranice mezi obrazem a objektem, ho nejvíce začali zajímat instalační situace.