O abstrakci bychom mohli uvažovat jako o tom nejumělejším a nejrozpačitějším výdobytku lidstva. Namísto svého původního sepětí s revolučním jazykem nových avantgard, které měly za cíl změnit světové dějiny, začala být abstraktní malba považována za jakousi buržoazní perverznost, která vypadá dobře nad gaučem. Abstrakce se stala prázdnou formou, živým mrtvým, formalistickou zombie. V souvislosti se svou aktuální výstavou se Martin Lukáč rozhodl skrze studium pravidel neoplasticismu formulovaných Pietem Mondrianem, zodpovědět nestárnoucí otázku, kterou vyvolává povaha nezobrazivého umění: jak je možné, že je abstrakce současně tak uznávaná a matoucí? 
                                                                                                                                  Piotr Sikora 
 

Hosté – Daniela Kožminová,Gabriela Těthalová a neznámý host