Lenka Vítková se prosadila na české výtvarné scéně v nultých letech. Pamatuji si, jak
mě v roce 2008 zaujala série Šaty. Na každém z obrazů „visely“ namalované černé
koktejlové šaty. Provedeny suverénními tahy podtrhujícími jejich plasticitu a realistické
detaily, přesto na dolním okraji lehce stékala barva. Byly to znaky, které bylo možné
číst jako text. S textem ostatně Vítková poučeně pracuje. Dokonce se jím zabývala ve
své disertační práci Texty ve vizuálním umění, jež v roce 2013 obhájila na AVU.
V současnosti maluje převážně abstraktní obrazy, i když i na nich se občas
objevuje konkrétní předmět. Na výstavě Podmínky nemožnosti I/VII – Ztráta času
v galerii Kurzor například vystavila Prsten. Téměř dvoumetrové plátno zabírá kruh
abstrahovaného prstýnku na pro Vítkovou typicky skvrnitém pozadí. Jako by na něm
ulpěly vybledávající vrstvy zážitků a vzpomínek, z nichž se vynořuje zachycený
předmět. Na výstavě Někdy na AVU Lenka Vítková vystavuje tři nové obrazy. Ten
největší ještě pokračuje ve zmíněné sérii, dva menší přicházejí s novou výraznou
barevností. Instalaci doplňuje několik malovaných sádrových objektů, které Lenka
Vítková na jaře vystavila v Galerii Dole v Ostravě v rámci výstavy Echo. Pohybují
se v neznámém prostoru mezi malbou, objektem, reliéfem a nástěnnou malbou.
Překvapí nejen svou ambivalentní neodolatelností, ale i komorní velikostí.
Výstava Lenky Vítkové je druhou výstavou cyklu Někdy na AVU.

Pavlína Morganová