Výstava obrazů Jana Híska, nazvaná příznačně Noční jezdec, je shrnutím jeho malířské tvorby za posledních přibližně sedm let.

Autor patří k ojedinělým, výrazně nečasovým autorům. Jeho tvorba se odvíjí po vlastní linii prakticky nezávislé na dobových trendech, směrech, diskusích, má vlastní dynamiku, tempo, témata i čtení. Veřejnosti jsou nejznámější jeho minuciózní grafiky, mezzotinty, ilustrující různé texty, ale vydávané i jako samostatné soubory či jednotlivé edice. Nejvlastnější jádro jeho práce však tvoří obrazy, které se jen sporadicky dostávají na veřejnost. Pro Híska je specifický až ornamentální způsob rozvíjení tématu
v neohraničeném prostoru, kdy logiku viditelného dává co nejvíc do služeb neviditelného, přesněji viditelného ponejvíce jen vnitřním zrakem. Témata jsou často propojena s odkazy a konotacemi na široké spektrum obrazových i myšlenkových proudů z různých period dějin výtvarného umění. Výstava, i přes zdánlivě nevelký rozsah, představuje ve vystavených 33 obrazech zásadní průřez Hískovou tvorbou, je to reprezentativní přehled myšlení a tvorby jednoho z mimořádných českých malířů současnosti.