Dva fotografické cykly od dvou autorů, Tomáš Hodboďe a Evžena Šimery, vznikly nezávisle na sobě jako „pocty“ starším umělcům. V obou případech se jedná o remake jejich děl. Na prvním představeném souboru, snímcích Evžena Šimery, vidíme, že pečlivě zrekonstruoval zátiší z fotografií Markéty Othové. Na rozdíl od autorky, která po dlouhou dobu prezentovala pouze černobílé fot…ografie, je ale „pořídil na barvu“. Zákonitým důsledkem jeho touhy proniknout k podstatě jejich síly a zjistit, jaké by to bylo, kdyby Othová vytvářela barevné fotografie, se stalo, že je z velké části připravil o působivost. Ostatně, když Othová vystavila vlastní barevné forografie, vypadaly úplně jinak. Šimerův soubor je ovšem hlavně metaforou fascinace uměleckým dílem a marné touhy přijít jí na kloub. Perfomer Tomáš Hodboď se vzhlédl v rané akci brněnského umělce Petra Kvíčaly. Ta se již stala součástí jeho vlastní biografie, součástí vlastního „mýtu o romantickém umělci“, který na počátku své dráhy pocítí silné sepětí s přírodou. Hodboď akci opakuje, ale rovnou pro objektiv fotografa. To, co stalo součástí Kvíčalova uměleckého příběhu až časem, díky společnému úsilí autora, jež má zájem na vlastním mýtu, a publika, požadujícího k dílu adekvátní paralelu v lidském osudu, Hodboď simuluje a okamžitě prodává. I to je součást ironie, kterou Hodboď nemíří pouze na staršího kolegu, ale na obecnou představu tvůrčího génia.
Kurátorem výstavy je Jiří Ptáček