Hlavním motivem Petera Pelzmanna je člověk, ať už ve velkoformátových skupinových zobrazeních jako současné teatro mundi v tradici Goyi a Bacona, nebo v psychologických portrétech, v nichž mimo jiné vzdává hold van Goghovi, Lucianu Freudovi nebo Matissovi. Nejedná se o postmoderní citaci, ale o syntézu různých vlivů při hledání současné a individuální cesty v bohatých tradicích malby a jejího rukopisné a barevné expresivity. Jde o odborné, ale i citové ztotožnění s těmito a dalšími vzory, které mu nabízejí cestu, jak skrze ně vnímat nejen malbu, ale i současného člověka. Modely nachází především mezi svými známými, ale také z pozorování na ulici. Maluje je buď živě, nebo zpaměti, jako portrét nebo figurální kompozici, často s dobovými atributy a vždy s hlubokým vhledem do osobního stavu zobrazených. Před současným pozadím digitálního obrazu a umělé inteligence tak vznikají symbolické malby dnešního člověka.

  

Petr Pelzmann (*1988), autodidakt, který nedostudoval Fakultu designu a umění Ladislava Sutnara v Plzni, ale šel vlastní cestou. Na svých obrazech dekonstruuje figuru v osobitém malířském rukopisu a ve své tvorbě rozvíjí možnost autorů nové figurace vystihnout podstatu tématu v jeho elementární podobě. Autor ve své tvorbě svébytně bojuje mezi kontrolou a intuicí, balancuje na hraně prozření a tmy šílenství. V jeho nejnovější tvorbě se objevuje i práce s textilem.