Mezi všemi umělci představenými na výstavě Černočerná žluč existuje mnoho společného. Z vizuálního hlediska je to zejména sklon k expresivnímu a symbolistickému projevu, z obsahového se jedná o znázornění osobních témat na hraně utopistických vizí (Alena Anderlová či Igor Grimmich), ponurých zákoutí podvědomí (Jakub Janovský a Martin Salajka) a erotikou nabitých motivů (Jakub Hubálek, Martin Krajc, Tomáš Němec). Na povrch vystupuje primární prvek jejich kolektivního zájmu, chápání malby jako přirozenosti samé, bez politicko-sociálního kontextu a hlubšího zájmu o evidenci vlastní pozice na současné výtvarné scéně. Fakt, že jsou všichni tito autoři zástupci narativní malby, která je v tuto dobu v našich vodách opomíjena, se pro ně stává druhotným. Důležitá je pro ně především potřeba něco sdělovat, popustit svoji melané cholé, nebo-li černou žluč, která je v temperamentu každého z nich zastoupena jinou hladinou.

Kurátorka: Monika Doležalová

K výstavě bude vydán v jejím průběhu katalog, dokumentující její instalaci.