Budova středověké masné tržnice byla postavena v roce 1392 v místech bývalého městského parkánu. Dnes tvoří její průčelní obrys s malebným štíhlým cimbuřím charakteristickou dominantu spodní části Pražské ulice a Křižíkových sadů. Jedná se o jednu z mála dochovaných staveb tohoto typu. Z gotické doby si uchovala podélný půdorys trojlodí a část zdiva, novogotickou přestavbou roku 1856 byla zvýšením střední části vytvořena bazilikální dispozice, postavena zeď na východní straně a fasáda pročleněna obloučkovým vlysem a vysokým cimbuřím. Střední loď sloužila jako průchozí nákupní prostor, v postranních lodích pak byly jednotlivé krámky. Budova sloužila svému původnímu účelu tržnice nejméně do 2. světové války, poté byla využívána jako skladiště. Celou dobu však nezadržitelně chátrala, aniž by byly provedeny potřebné opravy, takže se začalo vážně uvažovat o jejím stržení a v roce 1962 byl skutečně vydán demoliční výměr. V roce 1965 bylo rozhodnuto využít budovu jako výstavní síň Západočeské galerie v Plzni. V následujícím roce byl architektem Františkem Matějovičem ze Státního ústavu pro rekonstrukci památkových měst a objektů v Praze připraven projekt rekonstrukce. Průzkumy, řízení celé stavby i roli investora zajistilo Krajské středisko státní památkové péče a ochrany přírody v Plzni (dnešní Národní památkový ústav, ú. o. p. v Plzni). V letech 1967–71 byla rekonstrukce realizována a v březnu 1972 zde byla otevřena výstavní síň Masné krámy, svou dispozicí a uspořádáním vnitřního prostoru v České republice ojedinělá. Rekonstrukce je typická pro závěr 60. let, respektovala historické konstrukce a detaily, současně však došlo k odstranění novogotické úpravy z 19. století, která tehdy za cennou považována nebyla. Zajímavostí je, že z této úpravy bylo zachováno charakteristické cimbuří na štítech, objekt doplnily přístavby bočních lodí s horním osvětlením. Příčné zdi v interiéru, které oddělovaly původní krámky od centrálního prostoru, byly nahrazeny prosklenými průhledy, které posloužily jako vitríny. Celkové řešení rekonstrukce bylo kultivované a architektonicky kvalitní. V 90. letech došlo k úpravě stavby, která původní působivé řešení částečně porušila. V roce 2009 proběhly paralelně s úpravou výstavní síně „13“ úpravy interiéru podle projektu architekta Romana Kouckého, který prostor z hlediska pohybu návštěvníka sjednotil podtržením symetrické trojlodní dispozice a zdůraznil jeho výrazně světlý charakter konceptem „velké bílé galerie“ v kontrastu ke „komorní černé galerii“ výstavní síně „13“. V prostoru šatny pak vznikla galerijní prodejna. Výstavní síň Masné krámy je využívána rovněž ke kulturním pořadům, mezi nimiž mají tradici pravidelná nedělní hudební matiné, konají se zde příležitostná společenská setkání a je využívána i pro svatby.