Výstava čtyř malířů, výrazně expresivního charakteru, představuje aktuální tvorbu tří pražských umělců mladší a střední generace, doplněnou mladým německým malířem Marcelem Hüppauffem. Společným znakem těchto umělců, kromě výrazného, mnohdy razantního malířského rukopisu, je ponor do jejich podvědomí, sny,emoce. Především však jako velmi citlivé seismografy zaznamenávají obavy o člověka a jeho bytí v obecné rovině. Každý z těchto umělců představuje sice odlišnou polohu takové psychologické sondy, ale zároveň mají mnoho společných východisek a stylistické spříznění. Důrazem na subjektivní prožitky a mnohdy až temné vize lidství, představují protějšek k připravované konceptuální výstavě, která se uskuteční ve Wannieck Gallery příští rok.

Josef Bolf ve svých smutných a zneklidňujících obrazech se vrací neustále ke svému neradostnému dětství. Scenérie vyhořelých sídlišť, zraněné postavy lidí či plyšáků, krev. Depresivně vnímané obrazy okolního světa, bolesti a smutku.

Jiří Petrbok, tematicky hodně autobiografický, zobrazuje sám sebe, svou rodinu a okolí sice stále více barevně, ale se stejnou mírou bizarnosti a tajemnosti. Prolínání jeho imaginace a předmětného světa vytváří tak velmi originální vidění skutečnosti.

Vladimír Skrepl, asi nejexpresivnější z nich, své obrazy neustále přemalovává a přetváří. Je v nich patrný jeho vnitřní neklid a hledání odpovídajícího výrazu. Prosvítající spodní vrstvy jeho obrazů jsou svědectvím tohoto zápasu.

Marcel Hüppauff , nyní žijící v Hamburku, byl členem spolku Akademie Isotrop spolu s Andrém Butzerem, Markusem Selgem a dalšími. Jeho výrazně expresionistický projev, který má v jeho zemi mimořádnou tradici, vyobrazuje groteskní svět strašidel a panáků. Sám autor o nich hovoří jako o přátelských stvořeních.

Navzdory těmto někdy smutným, někdy podivným či groteskním vizím, přínáší společná výstava těchto umělců obrazy vysokých malířských kvalit a bezprostředního vidění lidské společnosti a okolního světa, se všemi smutnými i radostnými pocity, které ji provázejí.